Moravské Budějovice se 7,5 tisíci obyvateli se rozprostírá v malebné mírně zvlněné krajině jihozápadní Moravy, na okraji Českomoravské vysočiny a protéká jím říčka Rokytka. Město leží na státní silnici spojující Vídeň s Prahou, bývalé císařské silnici.

historie Moravských Budějovic

Moravské Budějovice vznikly pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století. Osídlení se koncentrovalo zprvu na vyvýšeninu nad brodem přes říčku Rokytku. Moravské Budějovice od svého počátku těžily z polohy na tzv. Haberské stezce, spojující Moravu a Čechy. Do dnešních dob si tato trasa udržela svoji důležitost jako spojnice Prahy s Vídní. První písemná zmínka o Budějovicích pochází z roku 1231. Patrně se nejprve jednalo o tržní osadu kolem Haberské stezky.

Lichtenburkové a Valdštejnové

1498 se Moravské Budějovice staly poddanským městem pánů z Lichtenburka. Ve stejný den, kdy král Vladislav Jagellonský propustil Bítovsko z manství, udělil městu některá privilegia, včetně práva užívat znak. Protože se tak stalo na přímluvu Burjana z Lichtenburka, je v městském znaku obsažen štít s erbem pánů z Lichtenburka. Nedlouho po té však tento kdysi mocný rod zaniká. Novými majiteli města se stávají Valdštejnové. V roce 1532 postihl město velký požár. Při něm shořelo i panské stavení a Valdštejnové místo něj koupili pouze městský dům, který byl pro jejich občasné návštěvy dostačující. Valdštejnové postupně udělovali městu nové výsady a všemožně podporovali rozvoj Moravských Budějovic jakožto jediného města na jejich panství. Město procházelo největším rozvojem ve své dosavadní historii. Vzmáhala se řemesla i vzdělanost zabezpečovaná místní školou, ve které vyučovali absolventi pražské univerzity. O vysoké životní úrovni obyvatel a bohatství města svědčí i vybudování městského vodovodu a vydláždění náměstí.

 

Schaumburkové

Pohromu pro Moravské Budějovice znamenala bitva na Bílé hoře roku 1620 a její důsledky. Poslední pán města z rodu Valdštejnů, měšťany velice oblíbený Zdeněk Brtnický z Valdštejna, byl jako aktivní účastník povstání odsouzen ke ztrátě hrdla. Později byl tento trest změněn na doživotní žalář na Špilberku, kde záhy zemřel. Moravské Budějovice získal do vlastnictví rod pánů ze Schaumburka. První Schaumburský majitel města, polní maršál Hanibal ze Schaumburka, získal konfiskované moravskobudějovické panství úhradou za své pohledávky vůči císaři. Roku 1648 získává panství Rudolf Jindřich ze Schaumburka. Protože neměl odpovídající sídlo, rozhodl se usadit v Moravských Budějovicích a vystavět zde zámek. Ke třem domům, které vlastnil, zabral další tři a obsadil i radnici, která v té době byla zdaleka nejvýstavnější budovou ve městě. Těchto sedm domů se stalo základem pro stavbu zámku a koníren. V roce 1673 shořela při požáru polovina města a v důsledku neutěšených poměrů mezi měšťany a samotným Schaumburkem, který odmítal uznat některá významná privilegia, pokračovalo dlouhotrvající vylidňování města. Situaci uklidnila až smrt nenáviděného Schaumburka. Když se roku 1736 stali vlastníky města Wallisové, uzavřelo se pro město nešťastné století.

 

Wallisové

Wallisové získávají Moravské Budějovice jako nevýznamné, zchudlé město. Vztahy města s vrchností byly povětšinou korektní. Nemálo k tomu jistě přispělo i to, že Wallisové sami jmenovali primátora i další úředníky města. Do období vlády Wallisů spadají i události spojené s válkami s Napoleonem. Město díky své poloze nebylo ušetřeno průtahů ani ubytovávání cizích i vlastních vojsk. Z Walisů vlastnících Moravské Budějovice je nejznámější Josef Wallis, který byl nucen jako prezident rakouské dvorské komory vyhlásit roku 1811 v důsledku hospodářských potíží způsobených válkami s Napoleonem státní úpadek, tedy první měnovou reformu u nás.

 

Přelom 19. a 20. století

Přelomem ve vývoji města byl nepochybně revoluční rok 1848. Události, které tehdy otřásly celou Evropou, se nevyhnuly ani Moravským Budějovicím. Období druhé poloviny 19. a počátku 20. století charakterizuje všude v českých zemích obrovský nárůst nejrůznějších spolků, převážně organizovaných na národnostním základě. Jako jeden z prvních českých spolků na Moravě vznikl Čtenářský spolek slovanský Budivoj (úředně schválen r. 1864). Budivoj se stal nejdůležitějším českým spolkem ve městě. Zřídil knihovnu, organizoval kulturní a vzdělávací činnost. Jeho členy byly největší tehdejší osobnosti města jako JUDr. Eduard Špatinka (spoluzakladatel, režisér a herec ochotnického divadla), P. Václav Kosmák (ve své době velice populární moravský spisovatel), František Augustin Urbánek (rodák, pražský hudební nakladatel a knihkupec) a mnoho dalších, kteří svou obětavou prací přispívali k rozkvětu města. Čestnými členy byli i A. Dvořák a Zdeněk Fibich, který věnoval městu dvě své skladby. Nelze zapomenout na činnost Sokola. Ten spravoval kluziště a otevřel i plovárnu. Mimo jiné pořádal Sokol i divadelní představení. Jednou z nejvýznamnějších osobností města té doby byl Jaroslav Palliardi, věhlasný archeolog, redaktor Časopisu vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci, volnomyšlenkář, přítel TGM, politik i mecenáš. Jeho vědecká práce se stala základem středoevropské archeologie. V tomto období také vzniká městské muzeum a gymnázium. Pro hospodářství města měl velký význam vznik Továrny hospodářských strojů a slévárny Matěje Smrčky. Její majitel dokázal z velice skromných začátků vybudovat ze svého podniku největší továrnu na západní Moravě. Velký význam pro město měla stavba železnice z Vídně do Prahy v letech 1869-1871. Tato trať (tzv. Rakouská severozápadní dráha) přibližně kopírující prastarou cestu, na níž Moravské Budějovice vznikly. V roce 1896 pak byla uvedena do provozu trať z Moravských Budějovic do Jemnice.